Typickým způsobem, jak dnes chránit data, je nasazení tzv. symetrické šifry. Způsob použití takové šifry je velmi jednoduchý. Jediné, co obě strany potřebují, je společný klíč a stejnou šifru (algoritmus). Společný klíč musí být držen v tajnosti oběma stranami. Může jím být například společně dohodnuté heslo.
Odesílatel: klíč + šifra + původní zpráva -----> zašifrovaná zpráva.
Zašifrovaná zpráva je změtí nesmyslných znaků, ze které není bez znalosti klíče možno zjistit, co obsahuje. Může být odeslána příjemci např. internetem nebo přes SMS, aniž by hrozilo riziko jejího odposlechu – i když ji někdo zachytí, nic se z ní nedozví.
ThAEhrKKINUxToL9T+SslI9ROvFfYXNBT87wxpgqAElaQv/sDDajHO/ZV0IrOZAW kJV3xQ2csQ8qX2IhMUO9gq/R7FlyvbmJkpJKtDHSIRtrMDxw5LPpU41eqeZjc3ED
Příklad zašifrované zprávy
Příjemce: klíč + šifra + zašifrovaná zpráva -----> původní zpráva.
„Symetrická šifra“ je podobně obecný pojem jako „auto“. Stejně jako existuje mnoho druhů aut, existuje i mnoho druhů symetrických šifer. Tyto šifry se navzájem liší svojí kvalitou. Některé šifry se postupem času ukázaly být špatně navržené (např. FEAL), některé technicky zastaraly (například DES). Nejlepší skupinou šifer jsou ty, které jsou známy mnoho let, a přesto odolaly všem pokusům vědců o zlomení. Jejich zástupci jsou například AES, Blowfish či IDEA.
| Další kapitola: | Kerckhoffův princip |
| Předešlá kapitola: | Moderní kryptografie |